Historie

Těšínské Slezsko je národnostně i nábožensky velice pestré. Domov zde mají odedávna Češi, Poláci, Slováci a Němci. Početně se jejich poměr v průběhu dějin měnil, ale společné soužití bylo i přes občasná dramata harmonické a hlavně plodné. Ukazuje to i život této farnosti, ačkoli strohá historická fakta tomu nemusí vždy nasvědčovat.

Zrod farnosti je totiž přinejmenším neobvyklý, protože povstala po I.světové válce jako nucený důsledek vzniku Československa a Polska. 10.srpna roku 1920, po dramatické československo-polské roztržce a vládní dohodě z 28.7.1920 podepsané v belgickém Spa, byla menší část města na levém břehu řeky Olše, která se stala státní hranicí, prohlášena za samostatné město a nazvána Český Těšín. V této části rozděleného města se kousek od hranice nacházel jediný katolický chrám. Byl to jezuitský kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Z toho důvodu, vlivem politických okolností, nová farnost vznikla na jezuitské půdě. Její kořeny proto vyrůstají z dějin Tovaryšstva Ježíšova na tomto území.

Do Těšína – a myslí se tím část města na pravém břehu Olše, čili dnešní Cieszyn - jezuité přišli v 17.století. Ještě předtím jim však jeden těšínský rodák - obrazně řečeno - vyšel naproti. Byl to Melichar Grodecký, který 22.května 1603 vstoupil v Brně do jejich noviciátu. Roku 1614 přijal kněžské svěcení v Praze, kde 4 roky působil a odtud byl roku 1618 poslán do Košic, kde se měl věnovat pastoraci slovenských a německých katolíků, a kde spolu s dalšími dvěma druhy, jezuitou Štěpánem Pongraczem a diecézním knězem Marko Štěpánem Križinem, nalezl 7.září 1619 mučednickou smrt in odium fidei, to je z nenávisti k víře. Všechny je kanonizoval Jan Pavel II. v Košicích 2.července 1995. Proto zaujímá sv.Melichar Grodecký v životě farnosti stěžejní místo.

 




Obrázek 1: Těšín na rytině z konce 17. stol.

Do Těšína, který se v té době rozkládal pouze na pravém břehu řeky Olše, přišli jezuité poprvé o Vánocích roku 1610. Bylo to na pozvání těšínského knížete Adama Václava, který se rok předtím vrátil ke katolické víře. Do protestantského Těšína přišli z Olomouce jezuité O.Jiří Dingenauer a O.Martin Slabina. Kázali německy a česky a také disputovali se zdejším pastorem. Každoročně sem pak jezuité o Vánocích a Velikonocích docházeli, ale jen do smrti těšínského knížete v roce 1617. Vzpourou stavů, následující třicetiletou válkou a také pro luterské vyznání vládnoucí kněžny Alžběty Lukrécie, dcery posledního piastovce Adama Václava, byla činnost jezuitů v Těšíně poprvé přerušena. Po smrti Alžběty Lukrécie roku 1653, kdy vymřel rod piastovců, připadlo knížectví české koruně, kterou spravoval habsburský císařský rod. Přízeň, kterou císař Leopold I. prokazoval jezuitům, politicky usnadnila jejich návrat do města, ve kterém jinak zcela převažovalo luterské vyznání [1]

Dne 14.září 1670, na svátek Povýšení sv.Kříže, přišli z pověření provinciála české provinci [2] do Těšína dva jezuitští misionáři O.Jan Píšek a O.Pavel Beránek, aby se zde usadili natrvalo. Nejprve bydleli u sekretáře české komory Pavla Zymy a potom u těšínského měšťana pana Wisgala. Roku 1673 získali rozhodnutím císaře Leopolda I. poblíž náměstí zadní trakt budov se zcela zpustošenou kaplí, které kdysi patřily kněžně Alžbětě Lukrécii. Následujícího roku zde započali s rekonstrukcí budov i přilehlé kaple a ihned začali pracovat.

 




Obrázek 2: Dnešní podoba kostela sv. Kříže a přilehlé bývalé jezuitské rezidence s gymnáziem



Obrázek 3: Dnešní interier kostela sv. Kříže

 V roce 1692 byl jezuitský superior O.Jiří Havelka, původem z Jaroměře, jmenován dokonce farářem a děkanem Těšína. Tento úřad spravovali jezuité do roku 1700. Rezidence Tovaryšstva Ježíšova byla formálně ustanovena roku 1704 a kostel Sv.Kříže byl vysvěcen roku 1707. Jezuité kázali česky ve svém kostele Sv.Kříže a od roku 1707 v nově zbudovaném kostele Milosrdných bratří také německy.

  

         Tovaryšstvo Ježíšovo zde ihned po příchodu rozvinulo svou charakteristickou činnost. Roku 1679 bylo otevřeno gymnázium, kde bylo každý rok přijímáno kolem stovky žáků. Byl při něm vybudován i konvikt určený zchudlým šlechticům. Ke studiu byli přijímáni katolíci i protestanté. Konala se divadelní představení, studentské akademie, procesí a vůbec vše, co bylo vlastní jezuitské pastoraci. Běžné byli především lidové misie, které konali v okolních farnostech. Komunita čítala obvykle kolem 8 členů.

Pozůstatkem jejich působnosti jsou zřejmě i sochy sv.Jana Nepomuckého, jehož kult v té době šířili především jezuité. Jedna stojí hned za mostem na pravém břehu a druhá na levém břehu Olše v dnešních Masarykových sadech. Obě pocházejí z 18.století.

 


Obrázek 4: Těšín na mědirytině z roku 1735, kdy se objevují domy i na levém břehu Olše

Od roku 1670 do roku 1773 se v Těšíně vystřídalo bezmála 190 jezuitů a do noviciátu vstoupilo 21 těšínských studentů. Dva z nich vstoupili do noviciátu v Krakově, jeden ve Vilniusu a ostatní v Brně [3]. Rokem 1773, kdy papež Klement XIV. zrušil pod politickým nátlakem Tovaryšstvo Ježíšovo, bylo působení jezuitů v Těšíně přerušeno podruhé.

         V jistém smyslu však pokračovalo. Po zrušení řádu roku 1774 se totiž z Prahy do Těšína vrátil jeho rodák, bývalý jezuita O.Leopold Jan Szersznik, který zde pak působil zejména ve školství. Jeho postavu lze přirovnat k našemu národnímu buditeli Josefu Dobrovskému, kterého zrušení jezuitů zastihlo v noviciátě. Oba působili v osvícenském duchu a věnovali se i kultivaci národního cítění [4], ačkoli svá díla psali německy a latinsky. O.Szersznik založil roku 1802 Muzeum Těšínského Slezska a velice se zasloužil o město, zvláště po velkém požáru roku 1789, který poničil i kostel sv.Kříže. Po celý život doufal v obnovení Tovaryšstva, ale zemřel několik měsíců předtím.

Tovaryšstvo obnovil papež Pius VII. bulou ze 7.srpna 1814. Jezuité se tak mohli do Těšína znovu vrátit. Po několika pokusech v letech 1844 a 1852 přišli nastálo 25.července roku 1885. V  19.století došlo na Těšínsku v důsledku rostoucí industrializace ke změně národnostních poměrů. Česká provincie v té době ještě neexistovala a jezuité přišli do Těšína z haličské, tzn. polské provincie se sídlem v Krakově. Prvním z nich byl O.František Wójcikowski, který nalezl přístřeší u sester Alžbětinek, kde působil jako jejich kaplan.

 



Obrázek 5: V pozadí vpravo od kašny dům ss. Alžbětinek, koncem 19. stol.


 Roku 1886 k němu přibyl O. Pavel Rübon, rodák z Berlína, po otci francouzského původu. Významně se zasloužil o vybudování nové jezuitské rezidence a nového kostela, který se měl později stát ohniskem farnosti Český Těšín.

 


Obrázek 6: Podpisy O. Rübona SJ a vratislavského arcibiskupa kard. Koppa pod textem plné moci ve věci stavby nového kostela z roku 1890

 Bývalou jezuitskou rezidenci poblíž hlavního náměstí městská rada jezuitům nevrátila a proto byli nuceni vybudovat si nové sídlo. K tomu účelu si roku 1890 vybrali místo na levém břehu řeky Olše poblíž Aleje arcivévody Albrechta (dnešní Masarykovy sady). Zakoupili zde dva domy s přilehlou zahradou a rozhodli se zde postavit kostel.

 


Obrázek 7: Rezidence jezuitů u Aleje arcivévody Albrechta koncem 19. stol.

Za finančního přispění vratislavského arcibiskupa kard. Georga Koppa a arcivévody Albrechta, kteří uhradili takřka polovinu celkových nákladů, byl 11. června roku 1892 položen základní kámen. Kostel byl konsekrován 10.října 1894 vratislavským arcibiskupem kard. Koppem. Je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu (zde je fotografie hlavního oltáře z roku 1905).


 

 


Obrázek 8: Rezidence jezutů u Aleje arcivévody Albrechta koncem 19. stol.

 

Těsně předtím 7.září 1894 otevřeli jezuité vedle kostela svou novou rezidenci, kterou tvořily dva zrekonstruované domy a jeden nový. Jejím superiorem byl až do roku 1898 O. Rübon. Zejména jeho zásluhou spolu s dalšími 5 kněžími a 3 řeholními bratry začali jezuité v Těšíně opět výrazně působit.

 


Obrázek 9: Těšín po levé straně Olše kolem r. 1900


 

Významnou kapitolou dějin nového jezuitského kostela i celého Těšína bylo blahořečení těšínského rodáka Melichara Grodeckého papežem Piem X. 15.října roku 1905 v Římě. V Těšíně předcházely této události velkolepé třídenní slavnosti, organizované jezuitskou komunitou, jejímž superiorem byl O.Josef Lipski. Bohoslužeb, které se konaly po tři dny na prostranství před kostelem NSJ, se účastnilo na 100 kněží a kolem 10.000 věřících. Během tridua bylo proneseno 22 kázání v jazyce německém, polském, českém a slovenském. Byly vystaveny ostatky bl.Melichara, které darovali jezuité z kostela Nejsvětější Trojice v Trnavě, kde jsou těla všech košických mučedníků uložena. Poslední den oslav byly tyto ostatky za veliké účasti lidu přeneseny ve slavnostním procesí přes řeku Olši do farního kostela sv.Marie Magdalény, kde byla posvěcena boční kaple ke cti bl.Melichara. Po zpěvu Te Deum se procesí vydalo zpět i s ostatky do jezuitského kostela, kde se končilo rovněž svátostným požehnáním a zpěvem Te Deum. Tato událost se později stala základem nové tradice těšínských procesí ke cti sv.Melichara.

 


Obrázek 10: Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a rezidence kolem r. 1900

 Zvláštní kapitolu tvoří problematika církevní jurisdikce. Slezsko patřilo přinejmenším od dob Karla IV. k zemím české koruny, která od 16.století patřila rakouskému rodu Habsburků. Vratislavské biskupství, do něhož Těšín patřil, se však v roce 1742, kdy se Prusko násilím zmocnilo Slezska, ocitlo v jiném státě, protože Těšínské Slezsko zůstalo i nadále součástí Rakouského císařství. V roce 1770 proto Vratislavský biskup kvůli usnadnění církevní správy pro Těšínské Slezsko zřídil generální vikariát, který sídlil na různých místech a od roku 1872 také v Těšíně.

Po skončení I.světové války a vzniku Československa a Polska patřil Těšín na československé i polské straně církevně do německé diecéze Vratislav. Ale zatímco na polské straně byla již roku 1925 zřízena nová diecéze Katowice, do níž spadal Cieszyn, tak na české straně ke sjednocení hranic církevních a státních území nedošlo. Vzhledem k této nenormální situaci byla také farnost Český Těšín erigována z Německa vratislavským arcibiskupem kard. Bertramem po mnoha průtazích až 8.června 1934 [5], ačkoli de facto začala existovat 1.května 1921, kdy byl komisariátem vratislavské diecéze pro československé území vratislavské diecéze jmenován první administrátor farnosti Český Těšín O.Josef Koska SJ [6]. Do toho roku spadal jezuitský kostel pod farní kostel sv.Marie Magdalény v Cieszynie. Státní hranice, ustanovená roku 1920, začala efektivně fungovat až roku 1922 a s ní začínala postupně fungovat i nová farnost. Až do roku 1924 se pohřbívalo na hřbitově na polské straně města, protože Český Těšín svůj hřbitov ještě neměl.

 


Obrázek 11: Dřevěná kaple vojenské nemocnice postavené za I. světové války.

Duchovní správa farnosti byla převzata jezuitskou viceprovincií československou [7], ale pokračovala spolupráce s polskou i německou provincií, jakož i diecézními kněžími. Kázání i pobožnosti se konaly česky, německy a polsky. Druhým superiorem a farářem Českého Těšína byl O.František Vídeňský, který se ujal úřadu 1. září 1926, třetím byl O.Jan Svoboda jmenovaný 9.srpna 1932.

Z důvodů personální nouze, kdy většina jezuitů musela být přeložena na Velehrad, Tovaryšstvo Ježíšovo 31.července 1938 za čtvrtého superiora O.Tomáše Vítka  předalo kostel a faru na pět let vratislavskému arcibiskupskému komisariátu a novému administrátorovi farnosti O.Bedřichu Lehnerovi [8] a ponechalo si jen jednu budovu. To bylo v pořadí třetí přerušení jezuitské přítomnosti v tomto městě.

 

 


Obrázek 12: českotěšínská komunita kolem r.1936: sedící zleva: O.Roelle, O.Vítek, O.Svoboda, O.Weiss; stojící zleva: br.Girscher, O.Eineigel (diecézní kněz), br.Bednář, br.Vaníček, br.Náplava, O.Bogacz (diecézní kněz)

Dramatickým obsazením Českého Těšína armádou Polské republiky 2.října 1938 vznikla opět nová situace. Přes národnostní spory se však jezuité dokázali přenést, o čemž svědčí list tehdejšího viceprovinciála a bývalého těšínského superiora O.Jana Svobody, který v dopise z 31.října 1938 odpovídá z Prahy místnímu faráři, a mimo jiné píše: „…K odevzdání domů polským spolubratřím nebude třeba zvláštních pokynů. Co je Vaše, to si vezměte a ostatní jim přenecháte. My se s nimi již domluvíme.“ [9] Dlužno říci, že podobný přístup v této věci měli v roce 1921 také jezuité haličské (tzn. polské) provincie, kteří koncem 19.století celou rezidenci a kostel vybudovali…

Duchovní správy farnosti se tedy roku 1938 ujali znovu jezuité, tentokrát z polské provincie, pod vedením O.Františka Kałuży, který byl jmenován farářem 8.prosince 1938. Necelý rok poté byl však Těšín obsazen německými vojsky a 3.listopadu roku 1939 byli všichni polští jezuité uvězněni. S výjimkou svého představeného byli pak po několika dnech propuštěni a vypovězeni z Těšína. O. František Kałuża pak 19.ledna 1941 zemřel v koncentračním táboře Dachau v pověsti svatosti. Jeho beatifikační proces probíhá.

Štafetu duchovní služby pak převzali jezuité němečtí a během války pracovali při kostele Nejsv.Srdce Ježíšova společně s diecézními kněžími. Představeným byl až do své smrti 2.dubna roku 1943 O.Ludvík Roelle [10], který zde obětavě a nepřetržitě sloužil od roku 1921. Byl členem německé jezuitské provincie a je pochován na hřbitově v Českém Těšíně.

 


Obrázek 13: O.Roelle s farníky kolem slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v roce 1942

Těsně po válce 1.srpna 1945 za superiora O.Aloise Galatíka předala česká provincie kostel a farní budovu farnímu úřadu [11], jehož vedením byl pověřen O.František Jedlička. Jezuité si však nadále ponechali jednu budovu rezidence, stojící na opačné straně nádvoří před kostelem. Byli zde až do roku 1950, kdy byl řeholní život v Československu násilně potlačen komunistickou mocí, a jezuité museli z města odejít po čtvrté.

V důsledku odsunu obyvatel německé národnosti z Československa po II. světové válce se pastorace do té doby trojjazyčná omezila jen na češtinu a polštinu. K tomu je však třeba říci, že katolické bohoslužby se do roku 1969 konaly výhradně v latinském jazyce, a národní jazyky nacházely uplatnění jen v kázání, které nebylo součástí mše sv., při zpovědi, katechezi a v lidových pobožnostech.

Během války byl celý Těšín součástí třetí říše, ale po válce, kdy byla obnovena původní československo-polská státní hranice, Český Těšín opět patřil pod biskupství, sídlící v jiném státě. Po obnovení této – z hlediska církevní správy - nenormální situace se představitelé státní správy Českého Těšína a místní kněží rozhodli tuto situaci změnit. Vratislavský arcibiskup kard. Bertram proto 21.června 1945 - jen několik dní před svou smrtí rozhodl - že pro československou část své arcidiecéze ustanoví Úřad zvláštního arcibiskupského pověřence se sídlem v Českém Těšíně a jmenoval jím ThDr.O.Františka Onderka. V pozadí tohoto jmenování byla snaha o vytvoření nového biskupství, k němuž učinil Apoštolský stolec první krok tím, že zřídil apoštolskou administraturu, což je v terminologii církevního práva jakýsi předstupeň biskupství. Pius XII. jmenoval 26.června 1947 ThDr.O.Františka Onderka prvním apoštolským administrátorem. Podléhal přímo Svatému stolci. Tím měla začít nová éra českotěšínské farnosti.

 


Obrázek 14: ThDr. P. F.Onderek s ostatky sv.Vojtěcha r.1947 v Č.Těšíně

 Vlády v Československu se 25.února 1948 zmocnila komunistická strana a nastolila totalitní diktaturu. Zatýkání kněží i laiků se nevyhnulo ani Českému Těšínu. Dusivý dozor státní moci nad životem církve, projevující se zasahováním do jejích vnitřních věcí, postihl i nově zřízenou Apoštolskou administraturu. V roce 1951 byl jejímu administrátorovi O.Onderkovi státní mocí vnucen kněz hradecké diecéze Antonín Veselý. Patřil ke Sdružení katolických duchovních a později byl dokonce předsedou hnutí Pacem in terris, neblaze proslulých, kolaborantských organizací, které Sv.Stolec nikdy neuznával. Po smrti O.Onderka 29.října 1962 se O.Veselý bez platného církevního pověření chopil funkce apoštolského administrátora. Začal vykonávat správu tohoto církevního území v duchu osvědčené mocenské taktiky „rozděl a panuj“. Mimo jiné přitom protiprávně odprodal jednu z budov jezuitské rezidence. V sedmdesátých letech se pokusil získat pro funkci, ve které byl držen pouze komunistickou mocí, také církevní pověření, ale Sv.Otec Pavel VI. mu při jeho návštěvě v Římě osobní audienci neposkytl. Z podnětu pražského arcibiskupa Františka kard. Tomáška zrušil 30.prosince 1977 apoštolskou administraturu v Českém Těšíně a její území přičlenil k Olomoucké arcidiecézi.

 


Obrázek 15: Obrázek 15: Předčasně natištěný obrázek nikdy nejmenovaného generálního vikáře Olomoucké arcidecéze…

Náboženský život farnosti se ubíral vlastní cestou a zásluhou nemála vynikajících kněží, kteří zde sloužili, ale především požehnáním Nejvyššího, rostl a vzkvétal, o čemž svědčí početné rodiny a do dnešní doby nepřetržitá řada povolání ke kněžství a řeholnímu stavu.

Od roku 1968 do roku 1992 pracovali ve farnosti velice požehnaně sestry Alžbětinky, velké ctitelky bl.Melichara Grodeckého.

 

 
Obrázek 16: Sestry Alžbětinky: zleva Michaela, Leona a Elekta

 Podle písemného svědectví ss. Elekty, Leonky a Michaely z 24.ledna 1995 [12] se ve farnosti mimo jiné modlili i za opětovný návrat jezuitů. A byly to ony, kdo jezuity v Českém Těšíně přivítaly. Záhy po politických změnách v listopadu 1989 pozval totiž olomoucký arcibiskup Mons.František Vaňák Tovaryšstvo Ježíšovo zpět do Českého Těšína.

Provinciál O.Jan Pavlík jmenoval 15.února roku 1990 prvním superiorem komunity O.Rudolfa Zubka. Bylo třeba vyřídit navrácení většiny pozemků, domy, jakož i kostel [13], zařídit rezidenci a bylo nutné věnovat se dvojjazyčné pastoraci. Český provinciál proto požádal provinciála sousední Krakovské provincie, aby poslal do Českého Těšína kněze, a navázalo se tak na zdejší tradici mezinárodní spolupráce. Od 1.listopadu roku 1990 žije a pracuje v Českém Těšíně polsko-česká jezuitská komunita.

 


Obrázek 17: Stavba rezidence a exercičního domu

 K tomu přistoupilo rozhodnutí provinciála O. Josefa Čupra vybudovat v Českém Těšíně exerciční dům. Rozsáhlá a velice náročná přestavba celé rezidence a fary byla spojena se stavbou prvního exercičního domu Tovaryšsta na území České republiky. Vysvěcení exercičního domu a kaple sv.Melichara Grodeckého apoštolským nunciem v České republice Mons.Giovanni Coppou  se uskutečnilo 30.října 1994. Bylo spojeno s oslavou 100.výročí vysvěcení kostela Nejsv. Srdce Ježíšova za účasti olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera. Kromě jiných hostů se slavnosti zúčastnil také Mons.Tadeusz Rakoczy, biskup diecéze Bielsko-Žiwiec (erigované r.1992), do níž patří město Cieszyn, a tehdejší pražský světící biskup Mons. František Lobkowicz.

 


Obrázek 18: Procesí k exercičnímu domu, vpředu OO. Boczek a Klisz

K historii farnosti patří bezesporu i fakt, že 30.května 1996 Jan Pavel II. na prosbu olomouckého arcibiskupa ze dne 7.října 1995 zřídil novou diecézi ostravsko-opavskou, do níž náleží Český Těšín. Jejím prvním biskupem jmenoval Mons.Františka Lobkowicze, který shodou okolností v letech 1980-1984 sloužil v Českém Těšíně jako kaplan. Snahy o zřízení nového biskupství na tomto území, které se poprvé objevily už v 18.století, tak došly naplnění.

K dějinám farnosti patří bezesporu i příchod Společnosti sester Ježíšových 14.září 1992. Starají se především o chod kuchyně pro rezidenci a exerciční dům, vypomáhají ve farní pastoraci a pracují také ve zdejší Charitě.

 


Obrázek 20: Podoba sv. Melichara Grodeckého na rytině ze 17.století uložené v archivu Tovaryšstva Ježíšova v Římě.

Z novodobých dějin farnosti rovněž nelze nevzpomenout procesí věřících s ostatky sv.Melichara Grodeckého. Koná se každoročně za účasti biskupů obou příslušných diecézí a věřících z obou stran státní hranice. Poprvé se toto procesí uskutečnilo těsně po kanonizaci na svátek sv.Melichara 7.září 1996. Střídavě se vychází jednou z polské strany města z kostela sv.Marie Magdalény, další rok z české strany z kostela Nejsv.Srdce Ježíšova s ostatky sv.Melichara.

 

Doplnění: K 31.7.2015 z českotěšínské farnosti jezuité odešli a správu farnosti převzali diecézní kněží v čele s farářem Mons. Janem Svobodou.

  


 

 

Text zpracoval: O.Milan Glaser SJ za použití studie O.P.J.Badury SJ, Jezuici na Śląsku Cieszyńskim, ve sborníku Towarzystwo Jezusowe na Śląsku Cieszyńskim, red. J.Budniak a K.Mozor, Vyd. WAM, 2005, str.13-25.

Obrázky č.10 a 11 jsou z archivu O.Piotra J.Badury SJ, ostatní obrázky jsou z archivu Tovaryšstva Ježíšova v Českém Těšíně a z www.info.tesin.cz, www.cieszyn.pl a http://www.cieszyn.bielsko.opoka.org.pl/parafia.htm

 

 

 

 

 

[1]O. Jan Tanner SJ v dopise adresovaném českému provinciálovi píše 19.července 1666, že kromě zemského starosty Jana Beese je celá těšínská šlechta protestantská a v celém knížectví je podle jeho odhadu jen asi 300 katolíků.

[2] Česká provincie, zahrnující Čechy, Moravu a Slezsko byla založena roku 1623.

[3] viz Wanda Musialik, Pod jezuickimi skrzydłami, ve sborníku Towarzystwo Jezusowe na Śląsku Cieszyńskim, red. J.Budniak a K.Mozor, Vyd. WAM, 2005, str. 120.

[4] O Leopoldu J. Szersznikovi píší Těšínské noviny Gwiazdka Cieszyńska z r.1920, č. 267: „On to pierwszy raz występowal niejednokrotnie przeciw czeskiemu językowi wykładowemu i czeskim książkom szkolnym w naszych szkolach ludowych i domagał się stanowczo ich usunięcia i zastąpienia podręcznikami polskimi…“

[5] viz úřední český překlad Dekretu Vratislavského arcibiskupa v archivu Tovaryšstva Ježíšova v Českém Těšíně.

[6] viz jmenovací dekret v archivu TJ v Č.Těšíně.

[7] Československá viceprovincie byla ustanovena 8.prosince 1919, na provincii povýšena 25.prosince 1928 a po vytvoření samostatné slovenské viceprovincie 23.srpna 1938 byla přejmenována na českou provincii 5.ledna 1939.

[8] Viz Protokol v archivu komunity Tovaryšstva Ježíšova v Českém Těšíně.

[9] Dopis v archivu Tovaryšstva Ježíšova v Českém Těšíně.

[10] Dalšími členy jezuitské komunity tehdy byli O.Otto Linke, O.Barysz Kornel a O. Jan Zdařil.

[11] Viz Protokol v archívu komunity TJ v Č.Těšíně.

[12] Dopis v archivu Tovaryšstva Ježíšova v Českém Těšíně.

[13] Formálně se tak stalo 27.8.1996.